Ithrynův šuplík povídek

Konečně jsme došli k dědovu domku. Byl moc pěkný. Celý dřevěný, v japonském stylu. Tyto stavby se mi moc líbily. Pozval nás dovnitř. Octli jsme se ve větším pokoji, který jak jsem se dověděl, sloužil jako jídelna, kuchyň a studovna s knihovnou zároveň. Můj pohled hnedle uchvátil stojan se zbraněmi nejrůznějšího druhu. Hole, dýky, kunie, hvězdice, ale nejvíce japonské meče v krásných tepaných pouzdrech. Chtěl jsem si jeden, který se mi obzvláště líbil prohlédnout. Už už jsem po něm šahal, najednou, plác přes ruku. Zůstal jsem stát s provinilým pohledem upřeným na dědu.

„Nesahat mladý muži, ještě není tvůj čas.“

Naštvaně jsem koukal, s peprnou odpovědí na jazyku, ale radši jsem ji spolkl. Místo toho jsem si začal prohlížet svítky, moudré knihy a zbytek místnosti, dělaje že tam nejsem.

Vše co jsem objevil, šeptal jsem Mikymu, aby byl v obraze.

Otec s dědou seděli u nízkého, velkého, dřevěného stolu, povídali si a srkali čaj. Mezi tím odněkud přišel Denny s tácem plným jídla. Všichni jsme se do něj s chutí pustili. Večeře se nesla v tradičním tichém japonském stylu, který mi tak lezl na nervy, ale nedovolil jsem si jej porušit.

Teprve po ní se pustil otec do hovoru s dědou, Dennym a bratrem. S omluvou jsem se vytratil ven, projít se, ale hlavně vyčistit hlavu. Myslel jsem na události posledních dnů, Reie, a teď i na toho drzouna, kterého nemůžu za boha dostat z hlavy.

Z mých úvah mě vyrušil otec.

„Musím jet Yuki, je pozdě.“

Teprve teď jsem si všiml, že už je skoro tma. Doprovodil jsem ho před dům, kde se s námi rozloučil. U Dennyho se zastavil.

„Denny my jsme domluvení, vše potřebné zařídím.“

Naštvaně jsem na ně hleděl, sakryš, opět mi tu něco uniká?!

„Chlapci, Denny vám ukáže dům, vybalte si. Pomalu půjdeme spát. Byl to pro vás náročný den. Abych nezapomněl, dům je malý, proto budeme mít společné pokoje. Já s Mikym, abych ho měl pod dohledem a na tebe Yuki zbývá s Denny.“

„Cože, tak to ne, dědo, já s tím tupcem nechci být.“

„Můžeš spát venku, nikde jinde není místo, Yuki. To ale nedoručuji, mohlo by tě něco rozsápat. V noci tu není bezpečno.“

„Dobře, no,“ odsekl jsem nakvašeně.

Koukl jsem na Dennyho, poťouchle se smál. Miky vypadal stejně nadšeně jak já.

Nechal jsem se Denym odvést do pokoje, kde jsem složil kufry, s tím, že vybalování nechám na ráno. Vzal jsem si z něj jen věci na spaní.

„Ukážeš mi prosím koupelnu?“ Zeptal jsem se té blonďaté potvory, co se pořád uculovala.

„Jistě, tudy pojď“ Chytil mě za ruku a odtáhl mě do oné místnosti.

Všiml jsem si v ní kamenů na tvoření parní sauny, to se mi líbilo. Místo vany na jakou jsem byl zvyklý z města, stál uprostřed místnosti, dalo by se říci, větší dřevěný bazének, kam by se pohodlně vešli čtyři lidi. Jediné co mi chybělo, byla sprcha, místo toho se používala veliká konev, s kterou jste se mohli opláchnout, místo ní. Ale účel splnila stejný.

„Nechceš umýt záda?“ Ozval se.

„No tak na to zapomeň a pusť mi už tu ruku.“

„Ale, notak, Yuki nebuď na mě zlý.“ Dělal na mě psí očka.

„Nééé, jdi už, šup!“ Zaječel jsem.

„Tak jo no,“ Denny odešel se smutnýma očima a protaženou tlamičkou.

Ten pohled mě rozesmál. Drzoun jeden, myslel jsem si, přitom jsem se začal konečně koupat. Slastně přivřené oči. Ááh, paráda, konečně příjemná chvilka za celý den. Voda ze mě sývala starosti a myšlenky. Užíval jsem si to. Došel jsem do pokoje převlečen jen do krátkých pyžamových kalhot, suše si při tom vlasy ručníkem. Zarazil mě pohled na postel. Byla jen jedna. Nízká obrovská tvořena spojením několika tatami.

„To mám jako spát s tím blonďatým individuem? Co když zase na mě něco bude zkoušet?“ Zeptal jsem se sám sebe s panikou. Povšiml jsem si Dennyho zálibného pohledu.

„Na co tak čučíš? To jsi nikdy neviděl kluka nebo co?“

„Ale jo, neboj, jen ne tak hezkého.“

Zrudl jsem jako paprička, zasvištěl pod deku, koukaje mi jen stydlivé oči.

„Ehm, no jo, spi už, jo.“ Odsekl jsem mu.

„Dobrou noc,“ řekl jen Denny.

Po chvíli se ozvalo:

„A nic nezkoušej, jasný!“

A to byla definitivní tečka dne. Oba usli jako miminka a jedno z nich si přitáhlo to druhé do své náručí, těšíc se co z toho ráno bude. Je tak roztomilý, když se čertí. Pomyslel si.